stránky věnované koníčkům

S Edinky jsem spadla někdy v lednu 2007....Dne 22.2.2007 byla Edinka naposledy pod sedlem...cválala jsem s ní dvě obrovské louky a určitě jsme se nebála....Ale uvědomila jsem si,co to vlastně dělám....sedím na zádech živé bytosti,kterou nikdo nechce vyslyšet a všichni jí dávají jen rozkazy.Řekne se ,,stůj" a ona musí stát,jinak bude zle...Opravdu chci mít se svým koníkem vztah založený na jakémsi respektu a strachu druhého partáka-otroka ? Já tedy NE ! O tohle vážně nestojím....a tak jsem se rozhodla pro něco jiného...Vím,že cesta,kterou jdu je úžasná a správná...Ted už vím,že Edinka mě na zádech nechtěla a stejně mě tam mít musela...protože já chtěla jezdit....Je to správné? Nedát koni na výběr a doslova mu říct ,,to uděláš za každou cenu"...neznám horší výraz u koně,než ten,smutného,pokořeného koně,který prohrál a byl zlomený....Takže nejezdím,protože chci,aby si sama Edinka mohla říct,zda už mi věří natolik,že smím být i na jejím hřbetu,chci abychom se spolu nemuseli rvát a dohadovat se,kdo z koho,chci aby vše co s ní dělám,bylo zaměřené na určitě dobrovolnosti...a to mi nikdo nepřekazí....Zatím si troufám říct,že jsme na takové úrovni,že po napojení mě na svých zádech bez sebemenšího zaváhání nechá...jezdíme po kruhovce na parelce a vnímáme jedna druhou,když chci zpomalit písknu a ona ihned správně reaguje a zpomaluje,protože to přece zná ze země....nejezdím dlouho,stačí přece chvilka,nestojím o tří hodinové hnaní koně po lese,ale stojím o to,cítit pod sebou svého kamaráda a partáka,co mi věří a je spokojený....Takže bych to zakončila-NENÁVIDÍM LIDI,CO SVÉ KONĚ MAJÍ JAKO STROJE,KTERÉ,AŽ SE JIM ZACHCE VYTÁHNOU,NASEDLAJÍ,NARVOU JIM DO DRŽKY UDIDLO,VYSKOČÍ (KONĚ SI U NASEDÁNÍ SAMOZŘEJMĚ NECHAJÍ PODRŽET,ABY JIM NEUTEKL) A TED STAČÍ UŽ JEN NAKOPNOUT A AŽ SE VYŽIJOU ŠKUBNOUT ZA OTĚŽE.....Opravdu se chcete ke svým čtyřnohým přátelům chovat takhle? Co to zkusit i jinak? Není to báječný pocit,vědět,že váš koník dělá vše na základě dobrovolnosti? Co vy na to? Stále si myslíte,že na Edince nejezdím,protože se jí bojím? Každý at posoudí..Přiznávám-nejsem nejlepší jezdec,ale s koněm to možná myslím daleko lépe,než dlouholetí konáci,co se řídí tradičními postupy.... :-/  Tak se zamyslete,jakou chcete jít cestou vy?...Já se rozhodla pro cestu bez násilí,cestu,kde nikdo není vítěz a nikdo není poražený...cestu,kde jsou si všichni rovnocenní a kde neexistuje slůvko MUSET :)

Závěrem bych chtěla poprosit všechny,co si tento článek přečtou o jejich názor...zajímalo by mě,jak to na vás zapůsobilo,popřípadě i nějakou tu kritiku :) S pozdravem Bára.....špatná a bojácná jezdkyně vlastnící kobylku,pro kterou zvolila cestu bez násilí a bez slůvek MUSÍŠ,TO UDĚLÁŠ ZA KAŽDOU CENU.....